mock

Dobrovolníkem v Itálii

Jaké je to strávit jako dobrovolník 8 měsíců v zahraničí? To vám ukáže naše dobrovolnice Lucie, která díky programu Evropské dobrovolné služby odjela pracovat do partnerské organizace Legambiente Verona.

01.jpg

Na EVS (European Voluntary Service - pozn. HESTIA) jsem jela s matnou představou o tom, že se budu starat o park a zároveň se podílet na všemožných projektech mojí organizace. Tím, že to byla nezisková organizace, která se zabývala životním prostředím, bylo téma dané.

 

 

 


Hned na začátku jsem naběhla na stereotyp pondělí, středa, pátek - dny, kdy se dělá v parku. Náplní práce bylo uklízení odpadků, sekání trávy, kácení a odklízení stromů.

Vesměs fyzicky náročná práce na čerstvém vzduchu. Po ránu to člověka hezky probere... 


 
Postupně se přidávaly další menší projekty. Prvním bylo vzdělávání dětí na základních a středních školách na téma životního prostředí. Takže jedno dopoledne v týdnu jsem si přivstala a jela do školy za městem. Na základních školách probíhala výuka většinou o eko-mafii anebo jak správně třídit, vše formou her.

Nebo vyrazila třída na prohlídku místní skládky.


Moje část práce spočívala ze začátku jen v pozorování a podávání pomůcek. Když jsem se rozmluvila trošku italsky, snažila jsem se zapojit a dětem v řešení úkolů pomáhat.
Pak jsem měla také možnost jet na týdenní tábor v horách právě se skupinkou dětí, které měly zájem o ekologii.
 
S létem přišly projekty více zaměřené na kulturu. Prvním byly koncerty v malém dominikánském kostelíku v centru města. Vždy jsem kostel otevřela, pomohla muzikantům s přípravou, udělala a rozdala letáky a programy. Odměnou pak byl poslech rozličných skupin a muzikantů. Hrajících od jazzu přes klasiku až po flamenko, anebo orientální píšťalu.


Z kulturních projektů byl i další v centru města. Práce byla oproti ostatním velmi klidná. Byla jsem na pokladně před významným monumentem Verony. Vesměs jsem fungovala spíš jako infocentrum pro turisty, než trhač lístků. Ale ten krátkodobý kontakt s cizinci mi vyhovoval. Bylo zapotřebí umět sčítat a domluvit se různými cizími jazyky.
Další projekty byly spíš menšího a krátkodobějšího charakteru. Patřil mezi ně i festival spoluorganizovaný s místním klubem. Což byla zábava. Pomáhala jsem v kuchyni, ale to nebyl můj hlavní úkol. Hlavní bylo prodávat a informovat na stánku, který měl reprezentovat naši organizaci.
Takové stánky jsme měli po mnoha místních festivalech a menších akcích.


 
Dalším zajímavým projektem bylo průvodcování. Bylo jak o historii města, tak o místní floře. Vždy bylo zdarma, vždy za doprovodu malého občerstvení nakonec. A samozřejmě nechyběl náš stánek s průvodci a sbírkou. Trasy byly různé, každý víkend jiné. Od dvoukilometrové až po tu dvacetikilometrovou na kolech. Největší akcí s průvodci byla ta s názvem Dlouhá zeď. To byla procházka kolem celého opevnění, naším parkem, kde se vždy na určitém stanovišti podával jiný chod. Na tento o historii obohacený oběd dorazilo přes tři sta Italů povětšinou z Verony. Celý okruh od aperitivu až po zákusek s kávou trval sedm hodin.


Celkově bylo projektů opravdu mnoho. A byly rozdílné a dělala jsem i na jednom svém. O zkušenosti tedy není nouze. A nakonec jsem se šla podělit o všechny ty zkušenosti a zážitky s ostatními, a to především se středoškoláky, kteří mají možnost EVS absolvovat.

 

Lucie