Program 3G-tři generace - neaktivní
Program je momentálně pozastaven.
Program 3G-tři generace propojuje dobrovolníky ve věku 50+ s rodinami s dítětem či dětmi, kterým schází kontakt s třetí generací. Hlavní náplní programu je užít si společně strávené chvíle tím, co Vás baví a naplňuje.
O programu
Program byl založen v Praze v HESTII roce 2011 Radkou Šimkovou Koutovou. Jeho pravidla vychází z osvědčeného programu Pět P.
Hlavním cílem programu 3G-tři generace je především pomoci vytvoření dlouhodobého přátelského vztahu mezi dobrovolníkem, dítětem a rodinou. Dalším cílem jse podpořit pozitivní mezigenerační soužití, vést děti k respektu a úctě ke starším a zanechat příjemné vzpomínky.
Stavíme na bázi dobrovolnosti. Rádi bychom, aby se společně obě strany vídali z radosti a pocitu dobře stráveného času, nabiti novou energií a radostí ze života. Nikoli kvůli finančnímu prospěchu. Řídíme se Zákonem o dobrovolnické službě.
Kdo může být dobrovolníkem a co ho čeká, aby se stal jím stal? Může jím být osoba starší 50 let, která je zdravotně způsobilá a má čistý trestní rejstřík. Nejprve si s koordinátorkou popovídá více o programu, následně projde vstupním rozhovorem s paní psycholožkou a na závěr speciálním školením.
Jak vypadá rodina zapojená do programu? Rodina může být úplná i neúplná, mladší i starší, v podstatě jakákoli, která má alespoň jedno dítě a schází jí kontakt s někým starším, než jsou rodiče dětí. Důvod absence třetí generace, tedy babiček/dědečků či tetiček/strýčků může být také jakýkoli (ať jde o ztrátu, vzdálenost, neshody v rodině apod.). Do programu lze přihlásit dítě školního i předškolního věku.
Zapojte se
DOBROVOLNÍK
- Je Vám více než 50 let?
- Jste stále aktivní?
- Máte volné jedno odpoledne v týdnu?
- Chtěli byste poznat nové lidi a naplnit svůj život něčím novým?
RODINA
- Schází vám v rodině někdo starší - babička či dědeček?
- Považujete tuto roli za důležitou a je vám líto, že jí nemůžete svému dítěti dopřát?
Kontaktujte nás a přihlaste se emailem 3g@hest.cz nebo telefonicky. Rádi Vás u nás uvítáme :).
Příběhy programu 3G-tři generace
Anna (52) moc ráda chodí na procházky, luští křížovky, pěstuje květiny, čte nebo objevuje stále nové věci. Její rodina žije asi sto kilometrů daleko, a proto se s ní nevídá tak často. Aby nebyla sama, pořídila si pejska. Nedávno se musela i s ním přestěhovat do nového bytu na druhém konci Prahy, kde nemá žádné známé. Začala navštěvovat univerzitu třetího věku, kde se seznámila s pár přáteli. S těmi se ovšem nemůže denně vídat a tak má mnoho volného času, který tráví sama… Jak moc jí teď ale chybí někdo, s kým by si mohla popovídat nebo zajít ven do parku. Anička se těšila, že bude chodit se svými vnoučaty si hrát na dětská hřiště, teď je její rodina ovšem příliš daleko, aby se jí mohla věnovat. Ta přijíždí vždy jen na svátky, kdy vzpomínají, jak jim všem bylo společně dobře, jak babička Anička vždy vytvořila v pošmurném dni příjemnou domácí atmosféru.Anička je jedna z dobrovolnic, která se nebála do programu přihlásit a která je teď spokojená, protože svůj volný čas může věnovat někomu dalšímu. Anička chodí jednou týdně ven s malou Markétkou, které nedávno zemřela maminka a o kterou se stará jen její tatínek. Anička Markétce může nabídnout ženský vzor, který jí teď tak moc chybí. Volná odpoledne tráví různě - jednou upečou něco dobrého na zub, podruhé se jdou podívat do parku nebo se jen tak dívají na pohádku v televizi. Anička tak šetří tatínkovi čas na zařízení nezbytných věcí a zároveň vytváří v rodině pohodu, která zde byla dřív. Tatínek ji na oplátku vzal zase do divadla, aby ji oplatil její snahu a pomoc. Anička našla způsob, jak smysluplně trávit volný čas. Navíc se v programu seznámila s dalšími dobrovolníky, se kterými občas zajde ven do kavárny si popovídat.
Ohlas jedné z rodin: "…před necelým rokem jsem se zapojila do programu 3G s touhou najít opravdovou babičku, která nám do té doby chyběla. …K mému úžasu se jednou objevila se zástupkyní HESTIA u našich dveří. …Uplynulo pár měsíců, a "teta Blanka" u nás zdomácněla ... Vždy se na ni moc těšíme. Jsem moc šťastná, že Blanku máme. Přinesla nám do každodenní rutiny nový vítr. Je pohodová, chápající, vstřícná, ochotná se přizpůsobit a pomoci, jak jen může. Obdivuji, s jakým nasazením žije svůj život v Praze a jak je aktivní. Vždy mi moc pomůže, když s námi je, nejen tím, že nabídne své ruce při domácích pracích, ale také s bravurní lehkostí zvládne zabavit dcerku tak, abych mohla připravit jídlo, uklidit, pověsit prádlo či např. i zajet nakoupit. Je znát, že dětí odchovala několik, včetně vnoučat, že jí to baví a těší, a že má již nadhled, který já s prvním dítětem mít ani nemohu. "
Ohlas jedné z dobrovolnic: "… před rokem to bylo jedno jediné (promyšlené) rozhodnutí,… zažila jsem tolik radosti, poznala spoustu příjemných lidí. Nejde jen zážitky s "mou rodinou", našla jsem cestu k dobrovolníkům, jejich komunita je motivující a dobíjí mě. Nemám pocit, že bych moc dávala, ono mě to baví, asi celý život si toužím hrát, v šedesáti na pískovišti vypadáte jako cvoci, ale když je s Vámi Karolínka a ještě ji to s vámi baví …Senioři se prý k dobrovolníkům nehrnou, oni nevědí, o co přicházejí…"